Báje a pověsti

BÁJE A POVĚSTI Z KROUNY A OKOLÍ

Pověst je epický útvar lidové slovesnosti. Jádro příběhu může být pravdivé, avšak díky ústnímu převypravování je příběh kvůli dramatičnosti a líbivosti většinou značně dokreslen. Pověsti tak mohou být brány jako historické zdroje pouze s rezervou.

HLEDÁNÍ POKLADŮ

Od staré krounské školy vedla prý kdysi tajná chodba ke kapli sv. Michaela, o níž si vypravoval lid, že zasypány jsou pod ní poklady.

POVĚST O PRVNÍM KOSTELÍKU V KROUNĚ

V dobách, kdy ještě čachnovský les sahal až ke Krouně a k Otradovu a ještě dál, často tu znívaly lesní rohy lovců, chrochtání černé zvěře v bažinách a supání střelou zasažených štětináčů.

PROČ SE PANSKÝ RYBNÍK V KROUNÉ PROTRHL

V Panském rybníce u Krouné zdržoval se hastrman. Na sousedním poli orával rolník Kříž, a z něho tropíval prý si hastrman rád úsměšky. Když jednou zjara Kříž opět pole obdělával, hastrman posadil se na vrbovou větev a jako obyčejně orajícímu se posmíval. To Kříže dopálilo, rozběhl se na hastrmana a než ten se nadál, pošvihal ho bičem po tváři. Hastrman zmizel rychle ve vodě, ale hned zase objevil se u břehu, vyskočil na zem a pustil se s oráčem do křížku.

VÁNOČNÍ POVÍDÁNÍ

Zvyky a obyčeje
Kdysi dávno se v Krouně, jako v každé jiné oblasti, dodržovaly o Vánocích různé zvyky a obyčeje. S některými se naštěstí setkáváme i dnes. Píši „naštěstí“ a to proto, že dodržovat zvyky a obyčeje svého rodného kraje, nebo kraje, ve kterém žiji, je velice důležité, aby se na tyto zvyky nezapomnělo. Byla by to veliká škoda, kdybychom zapomněli na všechno, co dělali a prožívali naši dědečkové, babičky, pradědečkové a prababičky …